Alternativa obvyklé cesty existuje

Pasivní dům

Zateplovat a ještě jednou zateplovat…
A rovněž utěsňovat a znovu utěsňovat…
Taková je obvyklá cesta k domu v pasivním energetickém standardu.

To podle zakořeněného názoru stavební veřejnosti i podle významné části odborníků. Zejména těch, kteří se angažují v obchodě s tepelně izolačními materiály a rekuperačními jednotkami. Ale existuje také jiná alternativa, jak se dostat ke kýženým výsledkům. Levněji, elegantněji a efektivněji!

Jednoznačný trend
Ceny energií celosvětově rostou a nároky na snižování energetické náročnosti staveb jsou stále přísnější. Trend je jednoznačný a nikdo ho nezpochybňuje. Cílem je maximální snížení energetické náročnosti provozu každé budovy.

Z tohoto pohledu je pochopitelná i direktiva směřující k nám z Bruselu: Revizí Směrnice o energetické náročnosti budov v EU jsme tlačeni k tomu, aby byly od roku 2021 i u nás stavěny pouze obytné budovy, které si samotné zajistí většinu potřebné energie.

Tato jasně formulovaná skutečnost však bývá vykládána naprosto mylně! Už nikdo nezjistí, kdo si poprvé tuto instrukci vyložil zjednodušeně jako nutnost stavět výhradně pasivní domy. Ale národ tento blud převzal a dnes tento výrok papouškují i poměrně vzdělaní lidé. Zajistit si většinu potřebné energie, totiž znamená něco úplně jiného, než splnit podmínku roční spotřeby ve výši 20 kWh na čtvereční metr podlahové plochy, jak je bůhvíproč předepsáno u nás, případně 15 kWh, jak pro dům v pasivním energetickém standardu předepisuje vyspělá Evropa.

Takže s respektem k bruselským úředníkům se ve snaze postavit takzvaný pasivní dům mohutně zatepluje. Většinou brutálně, za pomoci polystyrenu a podobných neprodyšných materiálů. Ostatně neprůdušnost je přece jedním ze základních požadavků kladených na dům v pasivním energetickém standardu.

Řízené větrání s otazníkem
Aby však obydlí olepené polystyrénem nezplesnivělo, instaluje se do něho takzvané řízené větrání. A aby pochybná činnost tohoto zařízení měla nějaké ospravedlnění, mluví se prvořadě o až sekundární funkci řízeného větrání – rekuperaci. Tedy předávání tepla ze vzduchu odpadního, vzduchu čerstvému.

V zájmu objektivního pohledu na tento problém je třeba uvést, že řízené větrání bylo vynalezeno a původně užíváno pro potřeby staveb sloužících průmyslu, obchodu a administrativě. Rozhodně nikoli pro rodinné domy, do nich se dostalo až časem a vlivem okolností.

V zemích, kde k tomuto původně nouzovému řešení dospěli desítky let před námi, už dnes mají o takovém způsobu výměny vzduchu v uzavřeném prostoru značné pochybnosti. Mluví se o syndromu nemocných budov. Co to je? Zkrátka v potrubních rozvodech ztrácí vzduch přirozenou vitalitu, vybíjejí se důležité mínusové ionty. A takto technicky opracovaný vzduch pak způsobuje obyvatelům domů s řízeným větráním pocity únavy, někdy dokonce i problémy sliznic a další zdravotní komplikace.

Reakce na tyto skutečnosti? Řízené větrání si nikdo nedovolí šmahem zatratit, jeho podíl na energetických úsporách je nesporný. Ale zároveň si například v Americe či ve Skandinávii nikdo před brutální vzduchotechnikou v rodinném domě nesedá na zadek, jako je tomu aktuálně u nás. Každý si tam uvědomuje, že skutečně zdravé prostředí uvnitř rodinného domu se zajišťuje úplně jinak. Samozřejmě přirozenou ventilací.

Nepředstavujme si však ve 21. století přirozenou ventilaci jako pouhé prosté a chaotické otevírání oken. Pochopitelně okna, včetně střešních, hrají v procesu přirozeného větrání klíčovou roli, ale ovládá je počítač. K otevírání a zavírání v okenní soustavě zapojené do starého dobrého komínového efektu dochází automaticky. A to v závislosti na teplotě, koncentraci oxidů a na vlhkosti vzduchu. V interiéru je tak stále udržováno zdravé a příjemné klima. Kovovými rozvody s jejich diskutabilními hygienickými parametry transportovaný vzduch určený k existenci bydlících je sice stále tolerován, ale zároveň je toto řešení považováno tak trochu za méněcenné.

Technika místo polystyrenu
Obsáhlejší úvod této stati chce říci jediné: Mohutné zateplování ve spojení s řízeným větráním, ve snaze „vyrobit“ pasivní dům, neznamená nijak obdivuhodné řešení. Právě teď je na místě znovu připomenout skutečné znění oné vzpomínané směrnice EU. Rozhodně se v ní nemluví a nutnosti splnit jen určitou normu. Ale naopak se tam jednoznačně hovoří o nezbytnosti zajistit si většinu potřebné energie jaksi samočinně.

Vzpomínané číslo 20 (eventuálně 15) kilowatthodin, potřebných ročně k vytápění čtverečního metru podlahové plochy pasivního domu, nemá být v praxi výsledkem opatření zabraňujících jakémukoli ochlazování. Naopak se má stát výsledkem vzájemného působení technologií formujících vstupy i výstupy a využitím jejich kombinací, s cílem dospět nejen ke kýženým absolutním číslům, ale hlavně k optimálnímu režimu fungování, k docílení zdravého prostředí v domě a hlavně ke splnění požadavku minimalizovat součet nákladů pořizovacích s náklady provozními.

Takže místo mohutných vrstev tepelné izolace, spíše tepelné čerpadlo. A místo industriální vzduchotechniky, spíše elegantní malou domácí elektrárnu těžící z fotovoltaiky. Investice zhruba 350 tisíc korun může učinit ze zcela běžného rodinného domu dům v pasivním energetickém standardu.

Inženýr Josef Slováček, přední evropský odborník v oboru tepelných čerpadel, s tímto názorem souhlasí. Říká: „Nechť se každý stavebník zeptá svého dodavatele, na kolik přijde jeho plánovaný dům ve standardním a na kolik v takzvaném pasivním provedení. A to cestou dnes klasických metod velmi důkladného zateplování, užívání nadstandardních oken a dalších konstrukčních prvků, i vytvářením až totální neprůdušnosti. Při, z toho vyplývající, samozřejmé nutnosti řízeného větrání.“

Ověřený příklad z praxe
Zajistit si příjemnou teplotu, žádanou čistotu a optimální vlhkost vzduchu, a současně se moci spolehnout na bezobslužný provoz při minimálních provozních nákladech, to by měl být cíl a záruka spokojenosti v procesu užívání každého rodinného domu. Přinášíme ověřený příklad, jak toho poměrně snadno, za příznivých cenových relací, dosáhnout!

Koncepce splňující uvedené podmínky a zároveň požadavky na energetické (a tím i ekonomické) úspory, je totiž vyřešena. A to včetně ověření v praxi. Podívejme se na konkrétní příklad přerodu běžného domu v dům pasivní. Navštivme dům Gama 100 firmy TERMO KOMFORT ve stavebním centru EDEN 3000 v Brně a vydejme se ve stopách jeho proměny.

Jde o větší rodinný dům o podlahové ploše 270 m2, který není mimořádně tepelně izolován. Ani není hermeticky uzavřen, jak je dnes často doporučováno. Tento dům však nese veškeré standardní parametry vyhovující platným normám. Od běžných domů se odlišuje svým technickým vybavením. Právě to z něho dělá téměř nulový dům, což je kategorie ještě o stupeň vyšší, než kam patří dnešní domy pasivní.

Základního snížení energetické náročnosti domu je dosaženo provozem tepelného čerpadla. To z okolí objektu ze vzduchu „posbírá“ potřebnou tepelnou energii pro vytápění, a to pouze s minimálním příspěvkem elektrické energie nutné k provozu čerpadla. Objekt měl bez tepelného čerpadla roční spotřebu energie pro vytápění 16 025 kWh a měrnou potřebu tepelné energie 59 kWh/m2 podlahové plochy. Z této hodnoty vyplývá, že z hlediska energetické úspornosti patřil dům ve své základní podobě do kategorie A tak, jak je chápána v energetickém průkazu budovy. Ale nedosahoval ani parametrů definovaných pro nízkoenergetický dům.

Dva kroky k proměně
Instalací tepelného čerpadla systému vzduch-voda, typ DIMPLEX LA 11TAS (cena včetně montáže v úrovni cca 230 tis. Kč), které je nyní hlavním zdrojem tepla (ale v létě i chlazení), došlo k výrazné změně. Spotřeba energie pro vytápění poklesla na 6 414 kWh za rok. Což představuje snížení o zhruba 60%! A měrná potřeba energie pro vytápění poklesla na 24 kWh/m2 podlahové plochy. Tím už se dům s bohatou rezervou dostal do kategorie nízkoenergetické.

Dalším krokem pak bylo instalování malé domácí fotovoltaické elektrárny o výkonu 3,35 kWp (cena do 120 tis. Kč) na střechu tohoto domu. Ta ročně vyrobí pro vlastní spotřebu v onom domě 3 181 kWh. Tím se snížila spotřeba energie nutné na vytápění z veřejné sítě na pouhých 3 233 kWh. Tomu odpovídá měrná potřeba nakupované elektrické energie pro vytápění jen 12 kWh/m2 podlahové plochy domu ročně!

Uvedený výsledek je mnohem lepší, než jaké vykazuje většina takzvaných pasivních domů od dodavatelů bijících se v prsa při popisování úžasného zateplení, bombastických výsledků testu vzduchotěsnosti a brilantní funkce řízeného větrání!

Nutná poznámka: Veřejná síť v tomto dramatu – řečeno slovníkem vzpomínané směrnice o energetické náročnosti budov budoucnosti v EU, které si budou muset samotné zajistit většinu spotřebovávané energie – je zdrojem nevlastním, zatímco tepelné čerpadlo a fotovoltaická elektrárna, zase zdroji vlastními. Pochopitelně, že už pouhé uvedení v činnost zmíněných technologií, vede k dosažení vysoké míry energetického standardu. Ovšem o zateplování, řízeném větrání, vzduchotěsnosti a dokonce ani o pasivních domech, se v oné unijní směrnici prvořadě vůbec nemluví!

K dokreslení příběhu zbývá uvést, že původní roční náklady na vytápění uvedeného domu byly ve výši 39 261 Kč. Po uvedení do provozu tepelného čerpadla klesly na 15 714 Kč. A fotovoltaická malá domácí elektrárna pak už dostala roční bilanci celé zmíněné soustavy do zisku!

(jr) STYL&TIP: Rodinné domy 2013

Tepelné čerpadlo pracující systémem vzduch – voda umístěné u obvodové stěny rodinného domu působí nenápadně a nikoho neruší svojí přítomností ani činností (Dimplex).