Zapomeňme, jak jsme stavěli dosud

Ve škále možností, jak se postavit k budování rodinného domu pokud možno co nejvíce energeticky úspornému, představuje standard, jemuž říkáme pasivní, absolutní vrchol. Přesto, po jistém v tomto směru až konjunkturálním období, je aktuální přístup českého stavebníka k pasivnímu rodinnému domu poměrně chladný.

Dodavatelé, kteří ještě před třemi čtyřmi roky nabízeli dokonce typové rodinné domy v pasivním energetickém standardu, většinou tento program ze své nabídky v tichosti stáhli. Specializované projekční ateliery se zase vrátily spíše k domům nízkoenergetickým. Poptávka po provozně nejúspornějších objektech u nás zkrátka roste jen zvolna. A místo superlativů se v debatách odborníků i laiků objevují spíše pochybnosti o návratnosti zvýšených investic do takového domu.

Přesto neexistuje jiná cesta dalšího rozvoje oboru rodinný dům, jak nám například ukazuje příklad sousedních zemí jižně a západně od nás. Jen v Česku to všechno bude trvat déle, neboť vývoj i v tomto případě provázejí jistá specifika. V první řadě jde o počínání některých firem, zabývajících se donedávna pouze stavebnictvím tradičním. Jejich někdy dosti chaotický a zjednodušující přístup k problematice stavby pasivního domu nadělal v praxi ohromné škody. A přispěl k dnešním pochybnostem velké části veřejnosti o tom, že se zvýšené investice při výstavbě následným provozem stavebníkovi vrátí.

Žádán je výhradně systémový přístup
Proces stavby pasivního domu musí zásadně provázet systémový přístup k jeho řešení. Takový objekt se rozhodně nemůže stát náhodnou sestavou byť dokonalých materiálů, projekt žádá od autora vysokou míru znalostí i zkušeností. Podobně fundován musí být rovněž dodavatel stavby. Je nezbytné zvažovat přínos i případné zápory každého prvku konstrukce a vybavení domu, mít zažité rozhodující technické parametry používaných výrobků a umět odůvodnit jejich praktický přínos celku. U domu v pasivním energetickém standardu pochopitelně také platí, že koncepce, podoba a dispoziční řešení prvořadě musejí vyhovovat lidem, kteří v objektu budou žít. Extrémně nízká energetická náročnost je sice nanejvýš ušlechtilou kvalitou, ale vždy jen vítanou nadstavbou k samozřejmému pohodlí a vysoké užitné hodnotě zcela konkrétního rodinného domu.

Vypracování projektu každého pasivního domu se řídí dávno definovanými zásadami. Dům by měl být situován v příhodném místě parcely, tvar tělesa budovy a charakter vnitřního uspořádání mají rovněž podstatný vliv na konečnou energetickou bilanci.

Vypracování projektu každého pasivního domu se řídí dávno definovanými zásadami. Dům by měl být situován v příhodném místě parcely, tvar tělesa budovy a charakter vnitřního uspořádání mají rovněž podstatný vliv na konečnou energetickou bilanci.

Pokud má dům v pasivním energetickém standardu bezchybně fungovat, vyžaduje jeho stavba péči, jaká se oproti běžnému počínání stavebních dělníků nachází kvalitativně o několik tříd výše. Realizaci pasivních domů v případě specializovaných dodavatelů provádějí ověřené a certifikované stavebně montážní firmy, jejichž pracovníci absolvovali školení zaměřená nejen na přesné zvládnutí montáže příslušných technologií, ale i na pochopení podstaty jejich fungování. A tito lidé vědí, že jakákoli improvizace a vlastní tvořivost, na stavbách všeho druhu jinak jevy po staletí zcela obvyklé, jsou v tomto případě často až nepřípustné!

Nežádoucí improvizace
Stavění rodinných domů v pasivním energetickém standardu se ve vyspělých evropských zemích obecně rozvíjí tak rychle, že se odborníci v tomto směru nebojí srovnání s bouřlivým vývojem, jímž svého času prošel obor informačních technologií! Jiní znalci tento segment stavebnictví zase přirovnávají k automobilkám! Ale v Česku se do stavění pasivních domů často hrnou také firmy, jejichž majitel ani nebyl schopen v minulém režimu intelektuálně zvládnout stavební učiliště. A jeho současní mladí zaměstnanci zase, podle nálady a roční doby, svoje případné pracovní aktivity pravidelně střídají s pohodlnou docházkou na pracovní úřad.

Zásada platná pro stavbu pasivního domu, v rozporu s domem běžným, zní: Jakmile už je jednou projekt hotový, nikdo si nemůže dovolit improvizovat ani v tom zdánlivě nejmenším detailu. Od stavebních dělníků se v případě práce na stavbě pasivního domu v podstatě žádá, aby zapomněli na všechno, co mnohdy po desetiletí dělali. A začali si bez výhrad vážit duševní práce a odbornosti projektanta.

Pasivní dům je svým způsobem složitý organismus a musí se s ním zacházet odpovídajícím způsobem. Realizační projekt je nedotknutelným dokumentem. Ne, že když se tady zapomene, tak se vedle přizdí… Stavba pasivního domu mívá navíc jasně definované kritické body, které podléhají stoprocentní supervizi. Jde o propracovaný systém kontroly kvality v několika úrovních a nikdy v rámci těchto procesů nebývá spoléháno pouze na kontrolu jedním stavbyvedoucím, jako je tomu běžně ve stavebnictví tradičním. Ze strany stavebníků pak internetová poptávka na dodavatele stavby formou zadání „hledám firmu, která mi co nejlevněji postaví pasivní dům tam a tam, projekt mám…“ vyznívá ve všech souvislostech naprosto směšně.

Známá pravidla
Zásady navrhování pasivního domu jsou dávno definované. Jeho situování by mělo vždy vycházet z parametrů konkrétního pozemku. Tvar, poloha na parcele a charakter vnitřního uspořádání mají podstatný vliv na konečnou energetickou bilanci. Energetickou náročnost ovlivňují pochopitelně i nadmořská výška a specifické místní klimatické vlivy obecně. O to víc zaráží, že existují dodavatelé, kteří bez rozpaků slíbí postavit typový, údajně pasivní, dům kdekoli.

Pokud jde o tvar tělesa domu, mělo by být co nejjednodušší, pro konečnou energetickou bilanci je zcela určující optimální poměr ochlazované plochy vůči vnitřnímu objemu. Rozhodně je nutné eliminovat zbytečné výstupky z obvodových stěn domu a navrhnout mu jednoduchý tvar střechy, vhodně orientovaný vůči světovým stranám.

Další zásadou je nekomplikované a dobře čitelné vnitřní členění domu. Dispozice by měla být důsledně dělena do tepelných zón. Obytné místnosti jsou tedy orientované na jih, co nejkratší komunikační prostory, schodiště, koupelny a WC bývají zase situovány na slunci odvrácené straně. Vstup je nejčastěji navrhován ze severu. Žádoucí je také soustředit rozvod vody i odpadů na jedinou stoupačku. Pokud má dům vlastní garáž a hospodářské prostory, jsou nevytápěné a připojené k objektu obvykle z neosluněné strany.

Klíčovým prvkem pasivních staveb je masivní tepelná izolace obvodového pláště budovy. Ta se rozhodující měrou podílí na tom, aby nutnost vytápět byla pokud možno minimální. Kdo se chystá stavět jakýkoli nový rodinný dům, nejen v pasivním energetickém standardu, rozhodně by neměl opomenout snížit jeho energetickou náročnost právě touto kvalitou.

Dokonalá okna rakouské společnosti Internorm – snímky domů, kde jsou namontována, ilustrují tento článek – se rozhodujícím způsobem podepisují na vlastnostech každého pasivního domu. Navíc tento dodavatel nabízí nejrůznější materiálové zpracování a podobu těchto klíčových prvků každé fasády.

Dokonalá okna rakouské společnosti Internorm – snímky domů, kde jsou namontována, ilustrují tento článek – se rozhodujícím způsobem podepisují na vlastnostech každého pasivního domu. Navíc tento dodavatel nabízí nejrůznější materiálové zpracování a podobu těchto klíčových prvků každé fasády.

Měl by být krásný
I pasivní rodinný dům se samozřejmě musí líbit! Především jeho obyvatelům, ale rovněž kolemjdoucím. Zejména v období, kdy si pasivní domy teprve své příznivce získávají, což je u nás stále ještě aktuální stav, rozhodně musí v tomto segmentu platit vyšší estetická měřítka. Na schopnosti domu inspirovat další potenciální stavebníky závisí bez nadsázky budoucnost tohoto stavebního oboru. Jde o inspirativní hodnotu domu. Esteticky nezvládnutý pasivní dům udělá víc škody než užitku.

Mnoho lidí si pod pojmem pasivní dům stále ještě představuje něco jako neprodyšný bunkr s malými okny. To samozřejmě paušálně vůbec neplatí. Na druhé straně je však pravda, že mnoho domů splňujících pasivní energetické standardy dosáhlo těchto měřítek zásluhou až brutální tvarové kompaktnosti a nezdravé minimalizace otvorových výplní. A to bez ohledu nejen na kvalitu architektury, ale i bez ohledu na kvalitu vlastního bydlení. Například pořád ještě obdivovaná elegance prvorepublikových vil, jejichž kouzlo stojí mimo jiné i na třímetrových výškách obytných místností, je v případě pasivního domu nedosažitelná. To si řekněme rovnou. Jestliže další vývoj řešení rodinného domu kdysi poslal světlou výšku interiérů na nějakých 260 cm, nároky pasivního domu nyní v podání řady projektantů ubírají nejméně další decimetr. To bohužel není jediná programová minimalizace významně ovlivňující kvalitu provozních vztahů uvnitř domu a pohodlí života v něm. Přičemž jde nejen o materiálové zpracování, ale různě pracné jsou také související technologické procesy.

Poznaná míra profesionality
Parametrů pasivního energetického standardu lze dosáhnout různými technologiemi. Zděním, ať už za použití pálených bloků či pórobetonových tvárnic, dřevostavbou, montovanou stavbou lehkého ocelového skeletu, či konstrukcí založených na principu ztraceného bednění. Každá z možností má svoje výhody i nedostatky.

Vedle dosažených hodnot tepelného prostupu hraje roli hlavně tloušťka stěny, jejíž pomocí bylo žádaných parametrů dosaženo. Může to být méně než třicet (dřevostavba), ale i více než padesát (cihelné bloky) centimetrů. Při stejné ploše zastavěné, se pak dostáváme k různým plochám podlahovým, což může v součtu u průměrně velkého domu představovat v každém podlaží až jednu celou místnost navíc.

I to nejkvalitnější zateplení pasivního domu by nemělo smysl bez pečlivého řešení všech detailů. To je skutečně klíčová věc. Jedná se zejména o vyloučení tepelných mostů mezi homogenními materiály a tepelných vazeb při styku různých druhů materiálů a stavebních prvků. Jde například o návaznost stěny na rám okna. U řady staveb uniká tepelnými mosty a vazbami více tepla než běžným obvodovým pláštěm.

Jinou nezbytností pasivní výstavby je nutná vzduchotěsnost obvodového pláště. Míra profesionality a schopností projektanta i dodavatele se pozná právě při řešení těchto citlivých detailů konstrukce vysoce úsporného domu.

Bez prostoru k uplatnění invence
Ze všech těchto souvislostí je zřejmé, že rodinný dům v pasivním energetickém standardu bude znamenat další posílení pozice typových domů. Věčná diskuze mezi zastánci individuálního řešení projektu rodinného domu a příznivci projektů typových, tady jen obtížně nachází rozumnou oporu pro projekt řešený individuálně. Pochopitelně, že umístění domu do specifických podmínek konkrétní parcely si zcela individuální přístup vyžádá. Ale samotná formální podoba domu a jeho fungování budou vycházet z osvědčených opakovaných řešení, v jejichž rámci příliš prostoru k uplatnění výjimečné invence není. Žádaná kompaktní architektura pasivního domu pak úzce souvisí s energetickými nároky onoho objektu a realizace stavby počítá s přísně systémovým řešením všech důležitých detailů.

Zcela individuálně řešený dům v pasivním energetickém standardu je přes to všechno samozřejmě také určitou možností. Ovšem případná práce projektanta pod přímým dirigováním investorem zpravidla realizaci komplikuje z hlediska ekonomiky v řádu statisíců korun a z hlediska času v řádu měsíců. Z hlediska spolehlivosti pozdějšího fungování pak násobně více, než je tomu při použití takového mechanizmu v případě tradičního stavebnictví.

Samozřejmosti

Na pasivní dům je kladeno množství nároků, z nichž některé jsou předmětem četných diskuzí a o jiných se skoro nemluví. Připomeňme alespoň některé základní samozřejmosti:

● Pasivní dům je optimálně orientován obytnými místnostmi k jihu.
● Plochy oken nesmějí být stíněné vedlejšími objekty.
● Řízené větrání s rekuperací musí být dimenzované přesně na počet osob žijících v domě.
● Vedle využívání tepla z odpadního vzduchu je žádoucí i zemní výměník ovlivňující teplotu přiváděného vzduchu čerstvého.
● Pasivní dům je postaven na nadstandardně zateplené základové desce.
● V pasivním domě musí existovat možnost zastínění interiéru roletami nebo žaluziemi.
● Všechny domácí spotřebiče musejí splňovat nároky energetické třídy A.
● Myčku nádobí i pračku je nezbytné opatřit přívodem teplé vody.
● Osvětlení interiéru a exteriéru každého pasivního objektu se odehrává výhradně pomocí úsporných svítidel.
● Umývadla, vany, sprchy a kuchyňské dřezy je nutné osadit úspornými bateriemi.

(jr)