Stavět úsporně, neznamená snižovat nároky na kvalitu

Stavět úsporně,
neznamená snižovat nároky na kvalitu

Skutečnou kvalitu vždycky provázejí vyšší finanční nároky. Tato pravda samozřejmě platí i ve stavebnictví. Postavit dobrý rodinný dům za zázračně nízký obnos, to bude úkol patrně neřešitelný.

Přesto na trhu operují firmy, které zdejší nižší kupní síle jdou vstříc nabídkami “rodinných domů“ za takzvaně dostupné ceny. Nejotrlejší dodavatelé pak dokonce mluví o rodinných domech za milion korun. Skutečně jen mluví, protože pokud půjde opravdu o rodinný dům, méně než dva miliony prostě stát nemůže. A když se zákazník spokojí s příbytkem o rozměrech chaty, postaveným z těch nejpodřadnějších materiálů a na stejné úrovni i  vybaveným, stejně se vysněnému milionu pouze přiblíží. Protože ona milionová nabídka je dodavatelem koncipována v takovém stupni dohotovení, že by se v takovém domě stejně bydlet nedalo.

Zázraky se sice nedějí, ale to neznamená, že by někdy při stavbě rodinného domu nenastávaly procesy, kdy se peníze utrácejí zbytečně. Pár zásad, s jejichž pomocí lze při stavbě rodinného domu ušetřit určitě desítky a snad i stovky tisíc korun, je dávno známých.

Stavět úsporně, neznamená snižovat nároky na kvalitu

Přestože tento rodinný dům nese mnohé ze znaků provázejících hospodárné pojetí konstrukce stavby, určitě splní všechny nároky kladené na komfortní bydlení čtyřčlenné rodiny. Zároveň je velmi pohledný.

HOSPODÁRNÝ NENÍ TOTÉŽ, CO LEVNÝ
Každý investor by měl ve vztahu ke svému dodavateli především vyznávat zásadu, že neexistuje nic dražšího, než lajdácky odvedená práce. To platí ve všech fázích zrodu nového rodinného domu.

Druhé pravidlo: V touze postavit rodinný dům o něco úsporněji než je běžně zvykem, připusťme alespoň na chvíli myšlenku na dům řadový, nebo alespoň dvojdomek. Není pochyb, že řada operací spojená s výstavbou se v těchto případech pořídí výrazně laciněji, než při stavbě individuálněsituovaného objektu. Ale „řadovka“ má u nás už z dob socialismu pověst bydlení spíše kolektivního a o příkladech nepovedeného soužití sousedů ve dvojdomku mezi lidem dokonce kolují historky až hrůzostrašné. Takže ta nechuť k nim, vzdor všem výhodám, v podvědomí stavebníků přetrvává. A řadové domky nebo dvojdomy, se dnes už takřka nestaví.

A do třetice – vyhýbejme se pokud možno pojmu „levný“. Užívejme raději ve spojení se stavbou rodinného domu slova hospodárný či výrazu úsporně řešený. Výraz levný řada lidí vnímá zároveň jako něco, co za tichého souhlasu okolí snižuje nároky na kvalitu. Když řekneme projektantovi, že hodláme stavět pokud možno co nejlevnější domek, možná s porozuměním pokývá hlavou. Ale vystavujeme se nebezpečí, že pak nezdravě omezí užitnou hodnotu našeho budoucího domova a navíc použije druhořadé materiály a pochybné stavební prvky.

TĚŽKO ŠETŘIT NA POZEMKU…
Samotné stavbě domu předchází koupě parcely. Už i u nás jsou lokality, kde cena pozemku snadno přesáhne cenu domu na něm postaveného. Navíc právě v těchto vysoce atraktivních lokalitách často dochází v rámci územního řízení k limitování zastavěné plochy v jistém poměru k velikosti parcely a cena za ni se pak šplhá do astronomických výšek. S cenami skutečně dobrých parcel pro rodinné domy v okolí velkých českých měst nic neučinil ani nedávno probíhající až dramatický pokles cen nemovitostí obecně. Spíš trvá tendence dalšího růstu cen stavebních parcel. Prostor pro to existuje, stačí se podívat na ceny nejen v Německu a Rakousku, ale třeba i v Polsku.

Úspory na celkových nákladech stavby rodinného domu se tedy v případě stavebního pozemku hledají těžce, ale možnosti samozřejmě existují. Tou nejjednodušší je spokojit se s parcelou nevelkou. Odborníci tvrdí, že v případě samostatně stojícího rodinného domu by měla být minimální velikost parcely asi 500 až 600 m². V případě poloviny dvojdomu se mluví i o 400 m², u řadového domu dokonce o 200 m². Ale o oblibě těchto řešení, svým způsobem kolektivního bydlení, už zmínka padla…

Každý investor by měl ve vztahu ke svému dodavateli především
vyznávat zásadu, že neexistuje nic dražšího, než lajdácky odvedená
práce. To platí ve všech fázích zrodu nového rodinného domu.

Další možností je stěhovat se za svým snem o vlastním domě dál od civilizace. Zní to skoro varovně, ale má to svoje půvaby. Mnoho lidí dává zachovalé přírodě přednost před ruchem města, ovšem často jen o víkendu. V běžném životě hraje roli místní vybavenost, možnosti dopravního spojení do škol a zaměstnání, časové ztráty způsobené dojížděním, nutnost mít v rodině dvě auta. Vždycky je něco za něco.

A tak více může ušetřit asi jen ten, komu se podaří obstarat si stavební pozemek, který se natolik odlišuje od obecných představ, že je většinou zájemců považován za neatraktivní. Může být například příliš malý, ve svahu, těžko přístupný, úzký nebo zdánlivě zastíněný. Dobrý projektant je však schopen mnohé ze záporů eliminovat, nebo z nich dokonce udělá přednosti. V daných podmínkách vytvoří nezaměnitelný charakter domu, nejednou dokonce i bez podstatně zvýšených nákladů.

Aktualni trend (3)PODÍL PROJEKTANTA
Právě projektant má v hlavě a v ruce možnost naplánovat stavbu rodinného domu bez nákladů, které lze považovat za zbytečné. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že jde až o  osmdesát procent z celkových možných úspor a jen zbylou pětinu pak lze ušetřit během samotné výstavby.

Když je řeč o projektantovi a jeho podílu na možných úsporách nákladů spojených se stavbou rodinného domu, vůbec nevylučujeme z těchto úvah ani případného projektanta domu typového. Architekti mají často tendenci typová řešení rodinných domů předem diskvalifikovat. Když však někdo v typovém projektu pozná zhmotnění svých vlastních představ, když mu bude vyhovovat jeho dispoziční řešení a onen dům bez problémů „sedne“ i na příslušnou parcelu, je vyhráno. Už v tomto okamžiku stavebník ušetřil několik stovek tisíc korun v porovnání s eventualitou, že by najal projektanta k individuálnímu zpracování vlastní zakázky. Navíc není nikde psáno, že by takový pokus dopadl lépe, než onen odpovídající typ z katalogu.

Je nesporné, že pokud si necháme zpracovat projekt rodinného domu individuálně, máme větší šanci ovlivnit konečnou podobu objektu. Úsporná a přitom elegantní řešení domů jsou vzácným artiklem a mezi samotnými projektanty bývají považována za velmi prestižní. Pokud k tomu projektant dokáže klientovi zasvěceně poradit, zastupuje jej při jednání s úřady, pomáhá mu při hledání dodavatele i subdodavatelů a hlavně pak pečivě dohlíží na samotnou realizaci na staveništi, nepochybně se investorovi větší náklady spojené s vypracováním projektu mohou i vrátit. Důsledné počínání projektanta ve věci kontroly dodržování technologií a řešení jednotlivých detailů ze strany realizačních firem, je nepochybně cestou, jak se vyhnout neodůvodněnému prodražování díla rozličnými vícepracemi nad rámec projektu.

UJASNIT SI, CO CHCEME
Místo hezkého obrázku vystřiženého z časopisu, by měl mít budoucí stavebník rodinného domu spíše jasno, co všechno chce ve svém domě mít. Je-li naším cílem stavět hospodárně, musejí být tyto priority úplně jasné. Vyplývají z preferovaných hodnot a životního stylu obyvatel budoucího rodinného domu.

Konečná cena domu je obecně samozřejmě úměrná jeho velikosti. Ale nejde o úměru jednoznačně přímou, některé úkony je třeba provádět u domu malého stejně, jako u většího. Nejjednodušší cestou jak ušetřit je tedy vzdát se prostor, které nutně nepotřebujeme. Klasickým příkladem nehospodárně vynaložených prostředků jsou například garáže, zimní zahrady, všelijaké pokoje pro hosty a podobná zařízení. Ano, jsou to příjemnosti, ale nikoli pro toho, kdo při stavbě přemýšlí nad každou tisícikorunou.

Z možností vedoucích k hospodárnější stavbě rodinného domu
vyplývá, že více než okamžitými hmatatelnými úsporami, lze ušetřit
dobrým konceptem budoucího provozu. Plně to platí zejména
o energetické náročnosti domu.

V raném stadiu úvah nad budoucím domem je třeba také zvážit, jak velké obytné prostory budeme potřebovat, jaké zvláštnosti by měl dům mít, jak početná rodina v něm bude žít. Už v této fázi však nutně musíme uvažovat i o tom, kdo a jak bude dům užívat za deset, dvacet roků. Podle závěrů, k nimž se těmito úvahami dostaneme, je vhodné dům řešit tak, aby třeba časem mohla jeho část fungovat jako samostatný byt. Jindy bude třeba něco přestavět či přistavět. A stejně vhodné je myslet předem rovněž na budoucí dodatečné zvýšení technického standardu domu. Zohlednění těchto záležitostí už v projektu sice nebude úplně zadarmo, ale mnohem vyšší finanční částky se ušetří při realizaci v porovnání s eventualitou, že bychom na tyto úpravy vůbec nebyli připraveni.

CENA BEZ VAZBY NA HODNOTU
Také vybavení zásadně ovlivňuje cenu domu. Nutná je proto jasná představa o dostupném zboží. Například ve vybavení koupelen, kuchyní, sortimentu obkladů a dlažeb či podlahových krytin, existují až propastné cenové rozdíly. Přitom často zcela nezávisle na užitné hodnotě
sledovaných věcí!

Základem úsporné stavby rodinného domu je jednoduchý půdorys zpravidla obdélníkového tvaru, delší stranou orientovaný k jihu. Už toto prosté pravidlo zajistí pozdější hospodárný provoz domu zásluhou pasivních zisků tepla ze slunečního záření. Jakékoli výstupky a nepravidelnosti v konstrukcích si vyžádají nejen vyšší náklady při stavbě, ale znamenají většinou také tepelné ztráty a to jsou další peníze. Nejrůznější arkýře, vikýře a výklenky snad mohou někdy vypadat i dobře, ale zaplacené bývají ještě lépe.

V dispozičním řešení je třeba se vyhnout nejen zbytečným místnostem, ale také zbytečným komunikacím typu chodeb a předsíní. Průchozí prostory tvoří v některých domech až dvacet procent podlahové plochy, zručný projektant musí dokázat tento počet zredukovat na nějakých pět, šest procent. Otevřené prostory, například sestava kuchyně – jídelna – obývací pokoj, vyznívají nejen atraktivně, ale zmenšují i počet příček a vnitřních dveří. Prostor a peníze ušetří také vestavěné skříně, vhodné do zádveří, i do blízkosti ložnic. Nahrazují samostatné komory či šatny. Z uvedených možností vedoucích k hospodárnější stavbě rodinného domu vyplývá, že více než okamžitými hmatatelnými úsporami, lze ušetřit dobrým konceptem budoucího provozu. Plně to platí zejména o energetické náročnosti domu. Rozhodně se nevyplatí hledat úspory v respektování jen minimálních normou požadovaných hodnot tepelných izolací.

Jozef Rašek