Co je důležitější?
Úspory energie, nebo kvalita bydlení?

Pojmy nízkoenergetický rodinný dům a pasivní rodinný dům se u nás dostaly v posledních letech do povědomí nejširší veřejnosti. Jako každá nová věc však potřebují svůj čas, aby překonaly dětské nemoci a došlo k vyvážení různých aspektů obecného působení tohoto nesporného fenoménu dneška.

Základní problém spočívá v tom, že pasivní rodinné domy jsou v české společnosti neustále vnímány příliš polarizovaně. Od někoho můžeme vůči nim pozorovat stále ještě zcela odmítavý přístup, zatímco někým druhým jsou tyto stavby obdivované až nekriticky. Přičemž obě strany používají pro svá tvrzení argumenty někdy provokující až k pousmání.

Mýty a modly
K nejčastěji rozšiřovaným dezinformacím patří tvrzení, že pasivní rodinné domy jsou proti stejným stavbám v konvenčním pojetí až o desítky procent dražší. Takže se tedy investorovi vůbec nevyplatí. Z kategorie doslovných nesmyslů jsou potom například tvrzení, že se v pasivních domech nedají otevírat okna, že pokud je v jejich případě kladen velký důraz na vzduchotěsnost, tak je v těchto domech určitě i špatný vzduch. A proto je bydlení v nich nejspíš nezdravé a nepříjemné.

Naproti tomu zase část projektantů jako kdyby s pasivními domy najednou objevila, kromě permanentně zdravého vzduchu, obrovský potenciál energetických úspor. Zejména pokud jde o vytápění těchto budov. A tito odborníci, přes svoji veškerou odbornost, jsou ze svého poznání mnohdy tak okouzleni, že některé parametry pasivních rodinných domů se pro ně stávají jakousi modlou. A místy zapomínají, že hlavním posláním těchto staveb není dosažení rekordních výsledků, pokud jde o snižování tepelných ztrát, nýbrž stále ještě kvalitní a zdravé bydlení.

U lepších nízkoenergetických a u všech pasivních rodinných domů se již dalším snižováním jejich tepelných ztrát mnoho ušetřit nedá. Není vlastně kam ustupovat! V účtech za spotřebované energie se totiž na konečných částkách hrazených domácnostmi podílí samotné topení mnohdy i méně než pětinou celkových ročních výdajů. U vzpomínaných dobrých nízkoenergetických domů běžné velikosti to může být při použití tepelného čerpadla částka třeba 4500 korun, u pasivních domů 3000 Kč. Teoretický rozdíl v celkovém účtu za energie je minimální, a pokud například v pasivním rodinném domě používáme častěji vanu, vytápíme na vyšší teplotu, nebo zapojujeme ve větší míře různé spotřebiče, může být snadno celkový roční účet za energie v případě pasivního domu vyšší, než u obdobného domu “jen“ nízkoenergetického. Rozdíl 1500 korun už představuje třeba roční spotřebu neustále zapnutých Stand-by zařízení…

Naopak ke značným ekonomickým rozdílům dochází na rozhraní vyžadovaných parametrů platných pro nízkoenergetické rodinné domy a pro rodinné domy pasivní. A to přičiněním neúměrných rozdílů v dotacích z programu Zelená úsporám. To pak bohužel následně vyvolává další deformace projevované v architektonickém a konstrukčním řešení těchto objektů.

Dotační paradoxy
Pokud má rodinný dům roční měrnou potřebu tepla vztaženou ke čtverečnímu metru vytápěné plochy větší než 20 kWh, stavebník žádnou dotaci nedostane. Když je ovšem uvedená hodnota 20 kWh a méně, a k tomu jsou splněna i další stanovená kritéria, obdrží stavebník na svůj nový rodinný dům z programu Zelená úsporám dotaci 300 000 Kč. A kdo se dostane na 15 kWh a méně, může už ve svém rozpočtu počítat dokonce s dotací 450 000 Kč! Ale rozhodně není jednoduché všechny požadované parametry splnit.

Řešení domů ing. Mariana Grocha, který je autorem úvahy Rodinný dům současnosti, jaký je a jaký by být měl, vychází z komplexního pohledu na moderní bydlení. Prioritní je celková výsledná kvalita, tvořená souladem domu i parcely, architektonického a konstrukčního řešení.

Řešení domů ing. Mariana Grocha, který je autorem úvahy Rodinný dům současnosti, jaký je a jaký by být měl, vychází z komplexního pohledu na moderní bydlení. Prioritní je celková výsledná kvalita, tvořená souladem domu i parcely, architektonického a konstrukčního řešení.

V případě rodinných domů poněkud méně kompaktních tvarů, zejména pak u objektů přízemních s členitým půdorysem, je v praxi dosažení alespoň hodnoty 20 kWh opravdu nesnadné. Takže proč nepřidat třeba 100 000 korun do dalších tepelných izolací, když tento krok může přinést třísettisícovou nebo i vyšší dotaci? Návratnost takových dalších izolací však už z hlediska čisté spotřeby energií “předtím a potom“ může být zcela evidentně nesmyslná. Ovšem související ekonomika, silně zdeformovaná zmíněnými skokovými dotacemi, si takové řešení přímo vynucuje.

K dosažení parametrů potřebných k získání dotace, však vede více cest. Rozumnější než pouhé zvyšování tloušťky tepelných izolací, bývá opravdu kvalitní vyřešení tepelných vazeb. Nebo použití lepších otvorových výplní, úspornějších spotřebičů, výkonnějšího tepelného čerpadla, či jiného zdroje obnovitelné energie.

Pak je tady řízené mechanické, chceme-li tak nucené, větrání… Pokud se s mechanickým větráním v rodinném domě počítá, tak se určitě vyplatí doplnit ho rovněž zařízením pro zpětné získávání tepla, takzvanou rekuperací. K tomu ještě poznámka: Řízené větrání je dnes z důvodu dokonale těsných oken nezbytné ve všech nově stavěných rodinných domech! Nejen tedy pasivních. Je ale zarážející, že tolik projektantů a úředníků to nerespektuje.

Autor úvahy ing. Marian Groch
Marian Grochprojektoval energeticky vysoce úsporné rodinné domy už v době, kdy tehdejší československý trh tento technický pojem ani neznal a stavebníci nic takového nevyžadovali. Dnes Marian Groch vytváří pod značkou EKORD projekty rodinných domů velmi charakteristického vzhledu a výjimečného konstrukčního řešení. A nízkoenergetické až pasivní parametry jsou u těchto Grochových staveb už samozřejmostí. To však vůbec neznamená, že by tyto objekty nebyly dostatečně pohledné. Naopak! Domy EKORD často “hrají“ ve filmech a televizních seriálech, mnohé z dnes už více než pěti stovek realizací v celé České republice jsou obdivované kolemjdoucími. Projekční atelier ing. Mariana Grocha se sice pohybuje zcela mimo hlavní proud, jímž je v Česku aktuálně unášen obor rodinný dům, ale zároveň je tento směr stavební veřejností přijímán jako velmi populární. Práci Grochova atelieru charakterizuje jednak zcela originální rukopis architektonických řešení přízemních rodinných domů a dále vlastní originální konstrukční systém. Vybrané snímky realizací domů projektovaných ing. Marianem Grochem ilustrují i tento článek.

O oknech i slunci
Existují i mnohé další způsoby, s jejichž pomocí se ke kýženým parametrům pasivního rodinného domu dostáváme snadněji. Jde však často o procesy, které už případně mohou mít negativní vliv na kvalitu bydlení. A to v aspektech, které sice neumíme jednoznačně změřit a vyhodnotit, ale přesto je často vnímáme velmi intenzívně. Typickým příkladem tohoto druhu mohou být menší okna obytných místností. Ano, mají samozřejmě nižší tepelné ztráty než by měla okna velká, výhradně pro dosažení potřebných parametrů pasivního domu budou určitě výhodnější, ale ke kvalitě bydlení zpravidla nepřispívají.

Téměř každý investor by si přál co největší prosklené plochy obytných místností ve směru do zeleně a soukromí zahrady. Ovšem pamatujme na fakt, že takové prosklené plochy mají přibližně pětkrát větší tepelné ztráty, než obvodové stěny. I když mají rozlehlé plochy oken při orientaci ke slunci zároveň své tepelné zisky, celková roční bilance zůstává v České republice záporná. Je znatelně horší, než v Německu nebo v Rakousku, odkud k nám mnohdy poznatky o pasivních domech směřují a tento obor, i veřejné mínění o něm, silně ovlivňují.

Doba slunečního svitu je u nás ročně až o celé dva měsíce kratší, než ve vzpomínaných zemích. V praxi to bohužel znamená, že stejný dům, který bude mít třeba někde v Bavorsku roční měrnou potřebu tepla v hodnotě 15 kWh na čtvereční metr podlahové plochy, u nás nemusí na definované pasivní parametry vůbec dosáhnout.

Jakou hodnotu má kvalitní výhled z domu?
Další tematický okruh k diskuzi – orientace hlavní fasády s okny obytných místností. Její nasměrování pokud možno k jihu se zdá být logické a výhodné. Pokud však z tohoto důvodu výrazně zmenšíme prostor vlastní zahrady viditelný z oken, nebo nahradíme výhled do přírody například pohledem na rušnou křižovatku, ke kvalitě bydlení to rozhodně nijak nepřispěje.

V jistém odborném časopise pro stavaře byl nedávno uveden příklad klasického kompaktního tvaru pasivního rodinného domu, osazeného na úzkou a dlouhou parcelu, orientovanou podélnou osou k západu. Mimochodem – ten pozemek by byl skvělý třeba pro vinohrad, ne však pro rodinný dům. Zvlášť, když projektant z důvodu dosažení větších solárních zisků tento dům natočil vzorově k jihu. Ano, ušetřil budoucím obyvatelům pár stokorun ročně za topení. Ale před okny obytných místností zmenšil pohledový prostor zahrady z desítek metrů na pouhé metry! Stojí to za to?

A když už v souvislosti s energeticky vysoce úspornými domy dlouze mluvíme o slunečním svitu, zastavme se ještě u stínění oken z vnější strany v letním období. Nejlépe žaluziemi nebo screenovými roletami, které na rozdíl od běžných rolet umožňují dodržet vyhovující teplotu v interiéru a přitom nemít tmu.

Život v jednom podlaží
K otázce položené v titulku článku, zda jsou úspory energií důležitější než kvalita bydlení, patří nutně také zmínka o počtu podlaží energeticky úsporného domu. Schody mezi jeho hlavními místnostmi nepochybně umožní kompaktnější tvar celého objektu. A tím následně dochází i k menším tepelným ztrátám. Ale kvalitu bydlení schody zhoršují! Často zcela zásadně.

Bungalovy, domy umožňující jednoúrovňové bydlení, jsou mezi stavebníky čím dál oblíbenější. Stále více investorů si uvědomuje výhody bydlení v domě bez schodů mezi hlavními částmi bytu. Schody totiž bydlení komplikují. Pokud se má několikrát za den, případně v noci, přemístit z obývacího pokoje do ložnice v patře těhotná maminka, starší člověk, nebo jiná osoba s pohybovým omezením, kvalita bydlení se jim zásadně zhoršuje. Přitom jen těžko najdeme rodinný dům, v němž by podobné situace občas nenastávaly. Už proto je nutné domy navrhovat vždycky s ohledem na různé limitní situace. Nejen konstrukčně, staticky, tepelně, či protipožárně, ale také výběrem vhodné typologické formy.

Více zeleně, méně stavby. Takzvané zelené domy jsou jedním z nejrychleji se rozvíjejících způsobů bydlení ve všech vyspělých zemích. Studie na obrázku je z dílny autora tohoto článku.

Více zeleně, méně stavby. Takzvané zelené domy jsou jedním z nejrychleji se rozvíjejících způsobů bydlení ve všech vyspělých zemích. Studie na obrázku je z dílny autora tohoto článku.

Vinou mnoha předsudků a zcela jednostranných a nekomplexních výhrad (cena, zastavěná plocha, atd.) bývají k přízemním rodinným domům výhrady a tyto stavby jsou často automaticky vyřazované z úvah o nejvhodnější typologické formě. Je nepochybné, že přízemní dům má méně kompaktní tvar. Takže má i nepříliš výhodný poměr povrchu svého tělesa k objemu vytápěného prostoru. Což může mít za následek zvýšení účtů za energie. Ale o pouhý jeden, dva tisíce ročně! Přičemž se tyto peníze vracejí formou kvality života bez schodů. A ocení to nejen osoby s omezenou pohyblivostí.

Až k energeticky aktivním domům…
Uvedené úvahy jsou zjednodušené úměrně možnému rozsahu tohoto příspěvku. V delší diskuzi bychom mohli dojít i k tomu, že přízemní rodinné domy mohou být rovněž levnější, než podkrovní nebo patrové. Že větší zastavěná plocha je bohatě kompenzována hodnotou atria. A že půdorysný tvar písmene L umožňuje efektivnější využití parcely, že vysunuté křídlo poskytuje větší plochu zahradní fasády. A konečně, že budoucnost patří zeleným vegetačním střechám.

Pokud si kdokoliv vykládá uvedené úvahy jako snahu o zmenšování úspor energie, pak se mýlí. Jejich smyslem je pouze upozornit na přehnané snahy o energetické úspory za každou cenu, zejména na úkor kvality bydlení.

Program Zelená úsporám mění k dobrému náš přístup k energeticky úspornému bydlení s permanentně zdravým vzduchem jako bonusem. Námětem k diskusi však je míra zohlednění dalších aspektů, které se podílejí na kvalitě bydlení a tedy i na kvalitě našeho života. Řešením stávajících ekonomických deformací na rozhraní dobrých nízkoenergetických rodinných domů a rodinných domů v pasivním energetickém standardu by mohlo být úměrné zvyšování dotací za každou ušetřenou kilowatthodinu od stanovené hladiny. Skokově stanovené hranice jednotlivých kategorií v praxi vedou buď k ekonomickým, nebo k architektonickým a konstrukčním deformacím.

Byrokratické zatížení při získávání dotací se letos snížilo, ale i tak není malé a ve srovnání s jeho náročností a s náročností energetických posudků i všech dalších nutných podkladů, by neskokové dotace celý proces již sotva zkomplikovaly, ale zcela jistě by ho učinily objektivnějším.

Technický pokrok při vývoji lepších tepelných izolací, oken, tepelných čerpadel, fotovoltaiky a jiných potřebných zařízení na jedné straně, i rychle klesající ceny například baterií pro fotovoltaiku a některých dalších výrobků na straně druhé, přinášejí svůj efekt. Snižují a budou dále snižovat nákladově i funkčně zdůvodnitelné optimum měrné potřeby energie na vytápění rodinných domů. A to až k domům, které dokážou více energie produkovat, než spotřebovávat.


Půdorys tvaru L má své velké přednosti

V souvislostech posuzování vhodných tvarů těles rodinných domů nechť patří chvíli zvláštní pozornost bungalovu v půdorysném tvaru písmene L.

Jeho ne zcela kompaktní tvar sice zvýší roční účet za energie v řádu stokorun, ale jinak máme tu čest se samými přednostmi. Atrium mezi oběma křídly půdorysu zajistí mimo jiné větší míru soukromí, lepší ochranu před povětrností a také dokonalejší propojení prostoru domu s obytnou zahradou.

Největším československým odborníkem na typologii, typizaci a urbanistickou ekonomii nízkopodlažní výstavby byl v poválečné historii architektury ing. arch. Otakar Nečas. Autor klíčových norem, učebnic, publikací a nejlepších studií o různých typologických formách bydlení. Je velká škoda, že už tři desetiletí nemá na teoretickém poli svého následovníka, což se projevuje ve výuce i v praxi.

Tento skvělý odborník považoval právě přízemní atriové domy za vůbec nejkvalitnější formu bydlení. Pro běžné velikosti rodinných domů a parcel preferoval nejvíce vzpomínaný půdorysný tvar L. A to z mnoha důvodů urbanistických i architektonických, které ve výsledku umožňují domu nejen dobře plnit jeho elementární funkce, jakými jsou spánek, jídlo, hygiena a další počínání obyvatel, ale zároveň v každém věku těchto obyvatel jim musí jejich dům zajišťovat i potřebnou dávku psychické relaxace. Starat by se o to mělo prvořadě přímé optické a funkční napojení obytných místností na soukromí a zeleň atria. Atria pokud možno optimálně osluněného a nejlépe také s výhledem do krajiny.

Dost obtížně se vysvětluje rozdíl v bydlení v domě se schody a bez atria, oproti bydlení bez schodů a s atriem. Zejména pak osobám, které takové bydlení nezkusili. Existuje samozřejmě mnoho lokalit, zejména městských, nebo s kvalitní zástavbou jiného charakteru, kde to vhodné není. Ale neplatí to pro valnou většinu dnes stavěných rodinných domů. Pod pojmem zdravé bydlení nestačí vnímat pouze jeho fyzické aspekty, ale stále více nacházejí v dobrém smyslu uplatnění i aspekty psychické a psychologické. Pro dnešní investory jsou každodenní vypětí v práci a silná potřeba duševního odpočinku po ní, zcela typickými jevy. Klidné prostředí propojené s přírodou, oddělené co nejvíce od ruchu okolního světa, většinou velmi oceňují.


Patnáct stokorun ročně…

Nabízí se otázka: Kolik jsme ochotni investovat do vyšší kvality bydlení za cenu vyššího účtu za energie?

V prvním případě máme před sebou dvoupodlažní pasivní dům dokonale kompaktního tvaru, s přísně limitovanou velikostí oken. Dům má měrnou potřebu tepla na vytápění v hodnotě kýžených 15 kWh na čtvereční metr podlahové plochy ročně.

Ve druhém případě před námi stojí stejně kvalitně zateplený bungalov s atriem a velkými prosklenými plochami oken. Má však výše vzpomínaný klíčový parametr měrné potřeby tepla zhoršený nekompaktním tvarem o polovinu. Tedy o 7,5 kWh.

Tady úvahy ortodoxních vyznavačů pasivních rodinných domů o tom, co se bude stavět, obvykle končí. Zhoršit nekompaktním tvarem tělesa domu jeho tepelné ztráty o polovinu, je podle mínění řady odborníků jasný nesmysl. Převeďme tedy onen rozdíl 7,5 kWh na koruny v konkrétním případě domu s vytápěnou plochou 150 m² a dnes asi s nejvíce používaným zdrojem tepla, tepelným čerpadlem. Každá kilowatthodina nás pak bude stát například 1,30 Kč, při vyšší účinnosti tepelného čerpadla i méně. Tak dospějeme k částce necelých 1500 korun. Za celý rok!

Uvědomme si, kolikrát za rok mnohdy výrazně větší obnos třeba úplně zbytečně projezdíme autem… A v každém rodinném rozpočtu je mnoho dalších větších položek, které mají na kvalitu našeho života zcela jistě menší vliv, než vysoce komfortní bydlení. Bydlení bez schodů, s atriem, s velkými okny pokojů do zahrady.

Statistiky říkají, že roční rodinný příjem dnešních investorů stavby rodinných domů obvykle začíná blízko hranice jednoho milionu korun. Náklady na pohonné hmoty auta, ale častěji dvou aut v rodině, stojí ročně desítky tisíc korun. Přičemž roční účet za energie u dobrých energeticky úsporných rodinných domů velikosti kolem 150 m² podlahových ploch, činí kolem 20 tisíc korun za rok. Z toho připadá 15 až 20 procent na vytápění, cca 50 procent na přípravu teplé vody, pouhých pět procent na větrání s rekuperací tepla a zbytek pak na ostatní domácí spotřebiče.

Ano, úspory energií jsou důležité. Ale zdravé pohodlné rodinné bydlení není důležité o nic méně. Efektivnější investici za 15 stokorun ročně, sotva najdeme!


Zamyšlení nad klíčovým parametrem pasivního domu

Proč 20 kilowatthodin

Bylo by dobré si občas připomenout už více než čtvrtstoletí starou úvahu pánů Bo Andersona a Wolfganga Feista, z níž byly posléze logicky odvozeny konkrétní parametry platné pro pasivní domy ve středoevropských podmínkách.

Už se na tento výrok trochu zapomíná, takže ho odcitujme: „Pasivní dům je stavba, u které lze tepelné pohody dosáhnout pouze ohřevem, případně ochlazováním takového množství čerstvého vzduchu, které je potřebné k dosažení dostatečné vnitřní kvality ovzduší. A to bez potřeby recirkulace dalšího množství vzduchu.“

Ekord3

Jinými slovy se jedná o tak energeticky úsporný dům, že již není třeba použít aktivní vytápěcí systém. K udržení tepelné pohody v takovém domě stačí, kromě tepelných zisků ze slunce a z vnitřního provozu, už pouze pasivní systém vytápění vzduchem. Čerstvý vzduch tak jako tak musíme do pasivního domu přivádět z hygienických důvodů.

Provoz kompenzuje investici
Pasivní dům bývá také vybaven rekuperací, tedy zařízením pro zpětné využití tepla z odvětrávaného odpadního vzduchu. Finanční obnos ušetřený za aktivní systém vytápění při provozu domu, by pak měl pokrýt velkou část nákladů na nutná energeticky úsporná opatření prováděná při jeho stavbě. Provoz tedy kompenzuje vyšší investiční výdaje. Zejména náklady na lepší tepelné izolace a kvalitnější otvorové výplně obvodových stěn. Systém nuceného větrání s rekuperací by navíc v pasivním domě (s dnešními dokonale těsnými okny) zajistil rovněž požadovanou hygienickou kvalitu vzduchu. A to vždy. Tedy i v noci, kdy málokdo dostatečně větrá, ať už kvůli mrazu, hmyzu, hluku, prachu, či třeba alergenům. V souhrnu těchto opatření pak pasivní domy mohou, oproti běžným stavením, několikanásobně snížit spotřebu nutné dodávané energie a tím i produkci oxidu uhličitého.

Vraťme se k úvodnímu výroku pánů Andersona a Feista. Ve smyslu jejich definice objekty, které nejsou vytápěně teplovzdušně, ale například teplovodním či jiným aktivním systémem, vlastně ani pasivními domy nejsou… Vyvstává tedy otázka, jak ortodoxně se máme držet parametrů logicky odvozených pro pasivní domy skutečné. Tím spíše, že definované hodnoty, byť mají být určeny konkrétně pro Střední Evropu, nepostihují všechny významné odlišnosti v tomto regionu. Zejména kratší dobu slunečního svitu, která v ČR významně snižuje teplotní zisky ze slunce například proti sousednímu Německu.

Zohledněný dvouměsíční deficit
V Německu byla obecná definice pasivního domu vázána k příslušným normám a z nich jsou odvozeny konkrétní hodnoty jednotlivých parametrů pasivních domů. Nejpodstatnější je měrná potřeba tepla na vytápění, která musí být v Německu do 15 kWh na čtvereční metr podlahové plochy domu. U nás je odpovídající hodnotou tohoto parametru 20 kWh, což objektivně sleduje konkrétní klimatické podmínky. A důvodem je mimo jiné i snaha, aby zdejší pasivní rodinné domy obstály v rámci pravidel provázejících dotace z programu Zelená úsporám.

V České republice bývá ročně až o dva měsíce méně slunečního svitu, než v Německu. Takže dům, který tam dosahuje hodnotu měrné potřeby tepla 15 kWh na čtvereční metr za rok, by u nás měl mít stejný parametr v hodnotě zhruba 20 kWh. Na případné dorovnání s německým kolegou by tedy zdejší stavebník potřeboval lepší izolace, lepší nebo menší výplně otvorů obvodových zdí, ještě kompaktnější tvar budovy… Přičemž ve značné nevýhodě proti bytovým domům či administrativním budovám jsou právě menší objekty. V jejich případech je méně výhodný poměr povrchu objektu k jeho objemu, což se týká rodinných domů v pasivním energetickém standardu prvořadě.

Když uvážíme, že většina objektů deklarovaných v České republice jako pasivní rodinný dům stejně používá k vytápění aktivní vytápěcí systémy, a že dosažení hodnoty 15 kWh je u nás náročnější než jinde ve střední Evropě, je třeba za posunutí hraniční hodnoty měrné potřeby tepla na hodnotu 20 kWh víceméně poděkovat.


Pár poznámek na téma cen a efektivity

Je velkým omylem přičítat energeticky velmi úsporným domům zvýšení pořizovacích nákladů proti domům běžným. A to zejména v případech, kdy bývá použito například tepelné čerpadlo, nucené větrání s rekuperací tepla, kvalitní stínící zařízení oken, či jiné špičkové technické vybavení.

Ještě větší rozpaky nastávají, když někdo mluví o vyšších pořizovacích nákladech za dům v pasivním energetickém standardu z toho důvodu, že například jeho obvodové zdivo musí být dokonale kompaktní a také v detailech zateplení se nesmějí vyskytnout chyby… Tvrdit, že pasivní domy jsou dražší až o desítky procent, to mohou pouze ti, kdo je zřejmě sami navrhují špatně a navíc je zjevně porovnávají s objekty hrubě nesplňujícími platné normy. Reálnější jsou odhady odborníků, kteří hovoří o zvýšených pořizovacích nákladech o pět až deset procent. Což se však při několikanásobně nižších nákladech na vytápění a hlavně vyšší kvalitě bydlení bohatě vrací.

V souvislostech s dohady na téma cena pasivního domu uveďme několik poznámek:

■ Tepelné čerpadlo má tím rychlejší návratnost investice na jeho pořízení, čím větší má dům tepelné ztráty. Takže v případě pasivních domů zajišťuje návratnost vynaložených prostředků ze dvou třetin příprava teplé vody. Z úspor jen za vytápění pasivního domu bychom se přijatelné návratnosti ceny tepelného čerpadla sotva dočkali.

■ V době, kdy se pořizovací náklady na tepelné čerpadlo blíží nákladům na pořízení výbavy k vytápění a přípravám teplé vody zemním plynem, přičemž provoz tepelného čerpadla je oproti vzpomínané alternativě až třikrát levnější, je na místě jediná otázka: Proč plyn?

■ Do dalšího vývoje vytápěcích systémů rodinných domů začíná opět silně zasahovat fotovoltaika. A to ve formě malých střešních elektráren, které nelze zaměňovat za nechvalně známé polní kolosy. Kromě nového energetického zákona se na tomto trendu dále podílejí klesající ceny fotovoltaických panelů a hlavně padající ceny baterií. Zásluhou fotovoltaiky lze nejen efektivně ohřívat v bojleru vodu, dodávat energii tepelnému čerpadlu a dalším domácím spotřebičům, ale stále více se bude fotovoltaika podílet i na vytápění elektrickými infrasystémy.

■ Kromě tepelného čerpadla bývá v případě pasivních domů často zdrojem tepla teplovodní kotel na dřevo, dřevěné brikety nebo peletky. Využití biomasy má své známé výhody, zejména v zimním období, ale je rovněž investičně a navíc i provozně náročné. Pokud někdo má s tímto provozem osobní zkušenosti a může porovnávat s tepelným čerpadlem nebo s vytápěním infrafoliemi, tak dobře ví, že v případě kotlů na biomasu se náročnost obsluhy a náklady na skladování biomasy dost podceňují. Také proto je možné, že v blízké budoucnosti bude kotlům na biomasu i tepelným čerpadlům úspěšně konkurovat kombinace fotovoltaiky a infrafolií.

■ Nucené větrání je dnes povinné u všech nových rodinných domů. Nejdůležitější výhodou všech budov s nuceným větráním je permanentně zdravý vzduch! Rekuperační jednotky špičkových zařízení pro řízené větrání dokážou získat i více než 90 procent tepla z odpadního vzduchu a vracejí ho s čerstvým vzduchem zpět do interiéru. Taková míra efektivity mluví pro řízené větrání s rekuperací nejen u pasivních domů.

■ V každém objektu, který má okna směrem ke slunci, musíme počítat s takzvaným skleníkovým efektem. Čím větší okna, tím větší problém. Daleko rozumnější než zajišťovat tepelnou pohodu za pomoci klimatizace, je v takových případech použití stínící techniky. Nejvýhodněji obvykle venkovních žaluzií, nebo screenových rolet. Běžně používané venkovní rolety by problém řešily pouze za cenu tmy, což není akceptovatelné.

■ A nakonec – zvýšení ceny stavby pasivního domu dodavatelem kvůli tomu, že musí dělat všechny detaily precizně. To už je vysloveně úsměvné! Škvíry kolem oken, kolem prostupů instalací, v tepelněizolační, vzduchotěsné, parotěsné nebo parobrzdné vrstvě, se pochopitelně nesmějí vyskytnout u žádného kvalitního domu. Nejen u stavby v pasivním energetickém standardu. A obavy špatně informovaných lidí, že v takto dokonale utěsněných domech nebudou moci otevírat okna, jsou liché. Okna se samozřejmě otevírat mohou. Jak kdo chce. Ale zásluhou řízeného větrání také nemusejí! V tom je zásadní rozdíl.